Houby si můžete vypěstovat i sami

Někdo se za nimi vybírá do lesa, aby si odpočinul od městského ruchu, jiní je nakupují v supermarketech, aby si na ně pochutnali v pohodlí domova. Věděli jste však o tom, že několik druhů hub můžete pěstovat třeba iv paneláku? Co byste řekli na vlastní mykozahrádku?

Na první pohled je to snadné. Stačí jen vytvořit prostředí a klima, které jsou pro houby přirozené, zajistit naočkování a při troše péče se můžete těšit na bohatou úrodu. Je zde však malý háček.
Zatímco nekulturní houby začínají růst všude, kde je dostatek vlhkosti a rostlinných zbytků, ty kulturnější jsou jakési vybíravé. Nejednou trvají na symbióze s dřevinami bez ohledu na to, zda na nich přímo parazitují, nebo ne. To ovšem neznamená, že to nejde. Právě naopak.

Začněte s jistotou
Není lepší cesty seznámit se s pěstováním hub, než sáhnout po naočkovaném substrátu v sadbovači z nabídky specializovaných firem. Vaším úkolem je pouze zajistit správnou teplotu a vlhkost, o zbytek se postará příroda. V prodejní síti se nejčastěji můžete setkat s hlívou a peříčky, příležitostně jsou dostupné i jiné druhy.

Hlíva ústřičná patří díky své nenáročnosti k nejčastěji pěstovaným houbám a pokud máte na sklepě okno, určitě se jí tam bude líbit. Vyžaduje teplotu od 10 do 18 ° C a vysokou vzdušnou vlhkost, kterou lze nahradit pravidelným rosením. Zakoupený sadbovač volně položíte nebo zavěsíte ze stropu a vaším jediným úkolem je zajistit pravidelný přísun vody. Než bude v igelitovém sadbovači dostatek surového substrátu, v pravidelných vlnách budete moci sbírat trsy plodnic, které vyrůstají z otvorů. Je to jako malá továrna, která mění slámu na houby. Pokud se materiál vyčerpá, je třeba začít znovu.

S pěstováním pečárek – neboli žampionů – je to podobné. Jak dlouho budete čekat na první plodnice, závisí na tom, zda si zakoupíte sadbovač s naočkovaným nebo již přerostlým substrátem. Přerůstání probíhá při pokojové teplotě a pravidelném přísunu vody, celý proces trvá přibližně tři týdny. Takto připravený základ je třeba překrýt novou vrstvou substrátu a umístit jej opět do sklepa s teplotou od 14 do 18 °C. Právě tato změna zajistí, aby na substrátu začaly vyrůstat plodnice, které budete v několika vlnách sklízet. V tomto případě budete sklízet úrodu, dokud podhoubí nevyčerpá ze substrátu všechny živiny.

Za hotové sadbovače zaplatíte přibližně 7 eur, objem úrody závisí na tom, jaké podmínky dokážete pro růst vytvořit. U dostatečně chladného sklepa můžete počítat s pěti či šesti vlnami sklizně.

Pusťte se do očkování sami
Sadbovače jsou pohodlnou cestou ke sběru hub, zaplatíte za ně však více, než kdybyste si substrát připravili sami. K tomu však už potřebujete více prostoru, než vám dokáže nabídnout panelákový byt. Pokud se vám pěstování hlívy ústřičné v malém zalíbilo, určitě budete chtít pokračovat i ve velkém. Nebudete toho potřebovat mnoho.

Substrát si připravíte sterilizací jakéhokoli lignocelulózového materiálu. Může to být řezaná sláma, šoupolí, kukuřičná vřetena, ba dokonce řízky a piliny z listnatých stromů. Poté, co je natlačíte do vhodné nádoby, je třeba je zalít vařící vodou, abyste zničili zárodky hub a plísní, které se v materiálu přirozeně nacházejí. Když masa vychladne a vodu slijete, sterilní substrát promícháte se sadbou, která je nejčastěji dodávána ve formě očkovaných obilných zrn. Teď už stačí jen vše natlačit do igelitového pytle, zavázat ho a vytvořit na jeho povrchu zářezy, přes které budou později vyrůstat trsy plodnic. Poté, co při pokojové teplotě substrát přeroste podhoubím, pytel přenesete do sklepa a můžete pravidelně sbírat svou úrodu.

Za 3 eura koupíte sadbu pro 20 kilogramů substrátu, ze kterého sesbíráte přibližně 4 kilogramy plodnic. Máte-li dostatek prostoru pro pěstování, budete mít co dělat, abyste vše spotřebovali.

Ze substrátu na dřevo
Jelikož hlíva je dřevokazná houba, pěstovat ji lze i na odleželých špalcích z listnatých stromů, které poskytnou živiny na 3 až 5 let. V tomto případě však namísto pěstování ve sklepě budete kopírovat přirozený životní rytmus houby ve volné přírodě. Očkování sadbou probíhá obvykle na jaře a potrvá přibližně 6 měsíců, než špalíky přerostou v igelitovém pytli podhoubím. Následně se bude třeba postarat o jejich zakopání na stinném místě do půdy tak, aby vrchních 10 centimetrů vyčnívalo nad povrch. Plodnice se budou tvořit ve stejnou dobu a vlnách jako ve volné přírodě.

Podobným způsobem lze pěstovat různé druhy dřevokazných hub. V prodejní síti se můžete setkat se stále širší nabídkou sadby. Ta se dodává v tradiční obilné formě, ale také jako očkované dřevěné kolíčky, které je třeba pozasouvat do otvorů v polínkách. Zkusit to můžete například s polničkou topolovou či houževnatcem šitace.
Mykozahrádka z dřevěných polen nevyžaduje velký prostor. Pokud máte na svém pozemku stinné a vlhké místo, na kterém se ničemu jinému nedaří, vyzkoušejte to s houbami.

Přineste si materiál z lesa
Pokud nasbíráte dostatek zkušeností při používání sadeb z obchodu, nic vám nebrání v tom, abyste začali experimentovat s tím, co máte kolem sebe. Stačí, když si zajistíte vhodný substrát a vysejete na něj spóry ze starých houbových plodnic. Chce to zkušenosti a šikovnost, výnosy však dokážou nejednou překvapit. Pro začátek to můžete zkusit s nenáročnou límečkou slanomilnou či půvabnicí fialovou, na zahradě se však dají pěstovat i smrčky, polničky, pečárky, plamínky, uchovce či hnojníky. Myslete však vždy na to, že potřebujete simulovat stejné podmínky, v jakých rostou v přírodě.